Překotná satelitní výstavba v okolí velkých měst zpravidla postrádá klíčové urbanistické a architektonické kvality, které by umožňovaly rozvoj přirozených funkcí a mezilidských vztahů.
Koncept řetězové zástavby vznikl jako reakce na „sídelní kaši“ satelitů. Svým důrazem na tradiční principy venkovské výstavby, dostatek zeleně a lidské měřítko i potřeby ukazuje cestu k modernímu, trvale udržitelnému příměstskému bydlení.